Motto: Jednoho dne přišla velká krabice plná ampulí. V přiloženém dopise bylo napsáno, o jakou látku jde, a prosba, jestli bychom ji nevyzkoušeli a nepodali Sandozu nějaké hlášení. Původní dojem byl, že LSD je schopno na pár hodin navodit psychózu, což by mohl být užitečný zážitek pro psychiatry. Když jsem pozoroval, že na každého účinkuje jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, nýbrž je nespecifickým katalyzátorem. Neboli – zážitky a vize neprodukuje, nýbrž vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem začal vidět LSD jako nástroj, který může pro psychiatrii znamenat to samé jako mikroskop v biologii nebo teleskop v astronomii.
– Stanislav Grof
Ke změněnému stavu vědomí, vyvolanému odlišným typem vnímání konsenzuální reality existuje prakticky neomezené množství cest. Většina vyžaduje čas a pevnou disciplínu (zenové meditační techniky), k některým vede opravdu tvrdá cesta (jeskynní meditace v absolutním ústranní, praktikované v Tibetu, kde je nejmenší čas pobytu 3 roky, 3 měsíce a 3 dny), nebo praktiky jihoamerických indiánů, kde vychovávají vybrané jedince, předurčené pro šamanskou cestu v absolutním ústranní a deprivaci světla a vnějších vjemů až do zhruba 14. roku věku. Pro některé cesty se člověk musí doslova narodit, o jiných zase často ani nemáme ponětí (ano, i obyčejné capuccino v naší oblíbené kavárně mění naše vědomí). Některé jsme si pro jistotu kolektivně zakázali (přírodní účinné psychotropní látky jako psilocybin, meskalin, dimethyltryptamin, tetrahydrocannabinol, muscinol a řada dalších), jiné jsou zase nejpřirozenější součástí nás samých a lze k nim proniknout vlastní cestou (jako je např. vynikající technika, popsána vynikajícím člověkem, Prof. Stanislavem Grofem, doktorem filozofie a medicíny, známá jako holotropní dýchání).
Pak je zde cesta filozofie, která taktéž vyzývá své následovníky k plnému a bezvýhradnému odevzdání.
Sókratés: Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni, která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku, takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí, jaké mají před sebou loutkáři a nad nímž dělají své kousky. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.
Glaukón: Předvádíš podivný obraz a podivné vězně.
Sókratés: Podobají se nám. Myslíš, že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně?
Glaukón: Jak by mohli vědět, když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně?
Sókratés: Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí.
Glaukón: Nevyhnutelně.
Sókratés: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát, otočit šíji, jít a podívat se nahoru do světla, mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen dívat se na předměty, jejichž stíny předtím viděl. Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které mu ukazují teď?
Glaukón: Mnohem pravdivější.
Sókratés: A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se, a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co mu nyní uvádí jako pravdivé?
Glaukón: Ne, alespoň ne hned.
Sókratés: Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty. Dále by potom nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci, dívaje se na světlo hvězd a měsíce. Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je.
Pozorování a výzkumy vědomí rozptylují současný mýtus materialistické vědy, že vědomí je průvodní projev (epifenomen) hmoty, tedy produkt neurofyziologických procesů v mozku. Ukazují, že vědomí je prvotní podstatnou vlastností bytí, a že je schopno mnoha různých činností, jichž lidský mozek není schopen. Podle všech nových poznatků je lidské vědomí součástí i účastníkem v rozsáhlém univerzálním poli kosmického vědomí, jež prostupuje veškerou existencí.
Vědomí není odděleno od celku. Můžete si na to hrát, můžete si to uzákonit, můžete kvůli tomu rozputat válečný konflikt, nakonec ale zase vždy přijdete k jednomu a témuž bodu, a totiž, že vědomí není možné oddělit od celku. Cokoli způsobíte vědomí, způsobíte jedna ku jedné sami sobě. Proč je vám špatně a máte deprese? Většinou právě proto, že něco způsobujete ostatním částem celku, tedy jedna ku jedné sami sobě. Je možné se dlouhodobě vyhýbat zodpovědnosti za své činy pomocí tlumících prostředků moderní farmakologie, nebo od ní utíkat pomocí rekreačních drog a koníčků? Ano je, nakonec k vám ale stejně promluví, a s o to větší naléhavostí. Duše je citlivým barometrem vašeho vztahu k celku a její případná bolest o něčem vypovídá. Utíkat nestačí, protože není kam. Jak utéct sám před sebou? A kam? Duše a životní pocit je základním stavebním kamenem vašeho vztahu k celku, protože přináší aktuální životní pocit, jedinou smysluplnou veličinu, na které můžete stavět své individuální štěstí, jež je živeno a podporováno, pakliže je jedna ku jedné v souladu s celkem. A právě zde se dotýkáte pojmu "Řád".
Studium změněných stavů vědomí přináší pádné důkazy o tom, že transpersonální zážitky není možno zavrhovat jako irelevantní psychotické projevy. Skutečnost, že umožňují přístup k novým a přesným informacím o různých aspektech bytí, je nepochybným důkazem o tom, že se jedná o fenomény sui generis, které otřásají samotnými základy materialistické vědy. Odhalují, že vesmír je v podstatě sjednocenou sítí událostí, probíhajících ve vědomí, je prostoupen vyšší inteligencí a odráží existenci vyššího řádu. Tyto zážitky, kromě jiného poskytují empirický důkaz, že individuální lidská psyché nemá žádné hranice a je v podstatě souměřitelná s veškerým bytím, čímž potvrzuje základní tezi mnohých ezoterických systémů, včetně astrologie - že v mikrokosmu se zrcadlí makrokosmos.
Tam kde vchází do vědomí pojem "Řád", tam je nutno mít na paměti řadu dalších pojmů, jež nesou předponu "sou". Nejste zodpovědní jen sami za sebe, protože vesmír je doslova protkán sítí vědomých událostí vzájemně na sebe navazujících a vzájemně se ovlivňujících. V každém, i tom nejmenším a nejtriviálnějším okamžiku, jenž se nám často jeví jako nudná realita, je každá myšlenka, každý čin, každý sen, každá událost důležitá. Má dopad na celek, protože je jeho přímou "sou"částí. Předpona "sou" je v této "sou"visloti velmi důležitá protože poukazuje na "sou"hru, "sou"bor a "sou"lad událostí v napojení na "Řád". Vyšší inteligenci, kterou není možné popřít, protože inteligentní "sou"část nás samých si je jí plně vědoma. Zjednodušeně řečeno není možné být š'tastný na něčí úkor.
V tomto zjemnělém a souladném pojetí vědomí celku se vaše vnímání "pevné reality" poněkud změkčuje a začíná kapalnět. Všechno pevné, solidní a v kulturálně smysl dávajícíh blocích usazené se najednou mění před očima a pouští nás za hranice běžného. Otvírá vám svá tajemství a mluví k vám živým jazykem jiného světa. Ten svět není jiný od toho vašeho, je jeho nedílnou součástí. To se jen najednou začne vesmír dívat sám na sebe jinýma, novýma očima. Jeho hledí se rozšíří a dojde k nádhernému propojení toho nejzákladnějšího ve vás - života se životem.
ॐ
P.S. Zkuste se sami podívat na přiložené video, jež má zhruba 30 sekund. Rozklikněte si ho na celou obrazovku, pusťte si ho a zaměřte se na jeho střed. Pozorujte jeho střed po celou dobu, kdy se bude obraz pohybovat. Jakmile se zastaví, zaměřte svou pozornost na zdánlivě pevnou realitu, která vás obklopuje. A toto je jen první ochutnávka živého světa, který se vám ukazuje v jiné podobě, než na kterou jste byli doteď zvyklí.
Tweet